Pocházím z malé vesnice u města Sázava. Vždy se mi líbilo pozorovat procesy přírody a odhalovat její zákonitosti. A tak i díky kvalitní osobnosti vyučující biologie jsem po gymnáziu jednozněčně směřovala na Přírodovědeckou fakultu UK. Tady jsem studovala biologii v celé šíři od té buněčné a molekulární, přes fyziologii až po vazby v ekosystémech, dost jsem se věnovala i botanice.
Brzy po maturitě se ke mě dostaly nejrůznější porodní příběhy, u kterých jsem prokrastinovala už první zkouškové. Hltala jsem vyprávění žen, na začátku byla třeba kniha Ženské příběhy, Zázrak porodu, facebookové skupiny, příběhy pro Ivanu. Zaujal mě velký kontrast v různých zkušenostech žen, síla jejich pozitivních i negativních prožitků, význam okolností příchodu nového života na svět a přetrvávající nedostatky v současném systému péče. I díky studiu PřF jsem zároveň sledovala i odbornější texty oblasti porodnictví a porodní asistence, vědecké články, doporučené postupy. Pořídila množství knih a účastnila se odborných konferencí, sledovala a podílela se např. na festivalech Světového týdne respektu k porodu a dalších aktivitách v oblasti porodnictví, porodní asistence, ranného rodičovství, systému péče.
Pro své kvalifikační práce v rámci studia PřF jsem hledala téma související s porodem a nakonec z toho vzešlo téma z oblasti imunologie předčasných porodů a NMgr. studium Imunologie. To jsem nakonec dokončila už zároveň při studiu porodní asistence na FZS ZČU v Plzni.
Porodní asistenci vnímám jako dar a poslání. Vždy jsem si této profese a zkušených porodních asistentek velmi vážila, měla a mám k nim respekt. Postupně jsem uvažovala o tom, že možná jednou se sama stanu porodní asistentkou. Nakonec to byl rychlý proces, ke kterému mě jednoznačně vedla řada kroků a především ženy, těhotné i ty libovolně dlouho po porodu, které mi svěřovaly své příběhy. Ještě před studiem jsem tak měla mnoho informací a vybírala školu, která mi dále co nejlépe pomůže na mojí cestě k samostatné komunitní porodní asistenci. Studium bylo náročné především časově, ale dávalo velký smysl. Věnovala jsem pozornost praxím, abych poznala více míst a přístupů, v rámci možností si zařizovala také mimoškolní praxi se zkušenější kolegyní komunitní porodní asistentkou. Opět to byly ženy, od kterých a díky kterým jsem se učila a posouvala nejvíce. V rámci své bakalářské práce jsem se věnovala perinatální ztrátě a potřebám zdravotníků.
V komunitní porodní asistenci mi dává smysl kontinuální péče. Zajímá mě fyzioterapie, práce s rebozem, aromaterapie, byliny. Snažím se propojovat nejnovější znalosti moderní západní medicíny a tradiční zkušenosti porodních bab, které jsou často překvapivě v souladu.