21. 7. 2022 v časopise Maminka vyšel rozhovor, který se mnou připravila Petra Schwarz Koutská. Při jeho tvorbě jsem se trochu rozepsala, a tak přidávám původní dlouhou verzi sem.

Maminka 8/2022, foto v článku Miloš Bučinský
Co je to takzvaná perinatální ztráta?

Perinatální ztráta je úmrtí dítěte v období okolo porodu – během těhotenství, při porodu nebo krátce po něm (časné novorozenecké úmrtí – do 7 dnů po porodu). Tato ztráta je tragickou událostí, která zasáhne život celé rodiny. Je provázená emoční reakcí ženy, jejího partnera i jejich okolí. Prochází v různých podobách procesem truchlení, často se dostavují pocity smutku, žalu, bezmoci, viny atd.

I ztráta v počátku těhotenství definovaná jako potrat může být spojena s podobnými pocity. A to ať už jde o potrat spontánní, indukovaný ze zdravotní indikace nebo na žádost ženy z nejrůznějších důvodů. Proto se můžeme setkat také s termínem prenatální ztráta, který označuje ztrátu v jakékoli době od vzniku těhotenství do porodu. Prožívání žen je velmi individuální a je třeba dávat pozor na bagatelizaci časné ztráty.

Smrt dítěte obecně je náročnou událostí, jde proti očekávání většiny lidí o přirozeném časovém sledu dějů. Perinatální ztráta představuje specifickou situaci. Rodiče se připravovali na příchod dítěte, změnu svých životů a sociální rodičovskou roli. Ztráta tak ovlivní i jejich sebevnímání a může narušit také partnerské vztahy (partneři často truchlí rozdílným způsobem).

Ztrátu představuje také vážné zdravotní postižení žijícího dítěte, i v této situaci prožívají rodiče krizi, podstupují vážné rozhodování o intenzivní nebo paliativní péči atd.

Kolika procent těhotenství se týká?

Perinatální mortalita se v ČR dlouhodobě drží okolo 4 ‰, perinatální ztráta se tedy týká zhruba 500 dětí ročně.

Co se děje, když u ženy nastane takzvaný samovolný potrat?

Samovolný nebo spontánní potrat je situace, kdy v prvním nebo druhém trimestru těhotenství samovolně dojde k ukončení těhotenství a vyloučení embrya nebo plodu z ženina těla (které váží pod 500 g a je bez známek života). V počátku může mít podobu opožděné silnější menstruace, později se může svými projevy více blížit porodu. Potrat v prvním trimestru je velmi častý, končí tak zhruba každé čtvrté až páté těhotenství. V úplném začátku těhotenství žena ani nemusí vědět, že je těhotná. Nejčastější příčinou jsou chromozomální/genetické vady plodu. Až v případě, že dochází k opakovanému potrácení se pátrá po příčinách. Potrat může proběhnout jako kompletní (když vyjde ven vše) nebo nekompletní, tedy kdy uvnitř dělohy zůstávají např. části plodových obalů. Potrat může být potenciálně riziková situace (rizika silného krvácení, infekce), ale s dobrou podporou si většinou dokáže tělo ženy s potratem dokáže dobře poradit. Samotný potrat nepředstavuje rizika pro další těhotenství, zvláště pokud došlo k samovolnému očištění dělohy bez chirurgické kyretáže.

Jak umí PA podpořit ženu v takovém případě?

Každá porodní asistentka by měla umět profesionálně podpořit ženu v situaci perinatální ztráty nebo potratu. Podat ženě informace a pomoci jí zorientovat se v jejím zdravotním stavu, podpořit ji v informovaném rozhodování o dalším postupu, nabízet a zajistit podmínky pro nerušené loučení s dítětem, podpořit ji po psychické stránce, nabídnout možnosti pro zpracování ztráty a zdravý proces truchlení, poskytnout další informace a kontakty také v oblasti sociální atd.

Při anonymní péči v rámci běžného chodu zdravotnického zařízení bohužel může snadno dojít k situacím, které ženu dále traumatizují. Mezi porodnicemi jsou velké rozdíly v poskytované perinatální paliativní péči, pro kterou neexistuje jednotný postup, liší se např. v možnostech zajištění soukromí i v tom, zda spolupracují s dalšími odborníky v této oblasti (psycholog, sociální pracovník, kněz apod.). I v případě perinatální ztráty/potratu proto může žena ideálně vyhledat svou komunitní porodní asistentku a zajistit si tak individuální kontinuální péči, širší podporu od porodní asistentky, se kterou se zná a které důvěřuje. Existují porodní asistentky, které se přímo specializující na provázení perinatální ztrátou či potratem. Porodní asistentka může pomoci s výběrem zdravotnického zařízení, doprovodit ženu/rodinu k porodu, pomáhá v komunikaci s personálem a zajištění intimních podmínek pro rozloučení se s dítětem, může pomoci ženě řadou podpůrných prostředků během samotného porodu nebo např. při vyčkávání na spontánní potrat nebo dočištění dělohy (např. s pomocí ženské bylinné napářky). Dále PA může také sledovat stav ženy v následném šestinedělí a opečovat ji např. s pomocí masáží a zavinování břicha šátkem. Taková respektující péče pomáhá předcházet dalším komplikacím, pomůže ženě lépe přijímat její složitou situaci a o něco snáze se vyrovnávat se ztrátou, kterou prožívá. V případě potřeby PA také včas zjistí komplikace a ženu odešle např. do další péče gynekologa či psychologa.

Je stále obvyklé, že se žena v ordinaci gynekologa dozví, že se embryo nevyvíjí a dostane rovnou žádanku do nemocnice na revizi dělohy, nebo už není tento postup ten jediný běžný?

Ženy stále velmi často popisují situace, kdy se (nejen) po diagnostice zamlklého těhotenství ocitly v časové tísni – najednou se vše seběhlo strašně rychle, byly okamžitě odeslány na revizi bez možností výběru, a bohužel až později zjistily, že ke spěchu třeba nebyl důvod a existuje také možnost vyčkání na samovolný potrat. Ne všichni gynekologové postupují stejně, postupně se i u nás šíří novější tzv. vyčkávací přístup, který je v zahraničí často preferován. Znamená to, že pokud nenastanou komplikace (např. silná teplota nebo jiné známky zánětu či příliš dlouhé a silné krvácení), dává se tělu čas, aby se očistilo samo, ať již v nemocnici nebo doma. Žena si dokáže i s touto situací poradit, má-li dostatek času a péče. Je výhodné maximálně podpořit tělesné procesy a větší zásahy minimalizovat skutečně jen pro případy komplikací. Invazivní chirurgický zákrok, jakým kyretáž je, s sebou nese svá rizika a provádět ho plošně všem je přinejmenším zbytečné. Záleží na mnoha okolnostech, zdravotním stavu a samozřejmě také ne každá žena si umí představit, že by zvládla čekat a projít tímto procesem. V prvních chvílích poté, co je ženě sdělena diagnóza, bývá v šoku a může mít problém vnímat sdělované informace. Může se chtít těhotenství okamžitě zbavit a reagovat různým způsobem, který se ale později může změnit. Pokud si žena dopřeje více času na to projít procesem potratu postupně, může to pro ni být velkým přínosem také pro dobré psychické vyrovnání se se ztrátou. Důležitý je individuální přístup, aby ženy měly informace, podporu a čas, a mohly se tak svobodně rozhodovat.

Je pro ženu zajištěna nějaká následná psychologická péče?

Dostupnost následné psychologické péče je komplikovaná. Ne všechny porodnice mají k dispozici kontakty na psychology věnující se perinatální ztrátě, často jsou zajištěné díky jednotlivým aktivním a neustále se vzdělávajícím porodním asistentkám, než že by šlo o systémově zajištěnou péči. Množství podpory zajišťují také různé svépomocné i profesionální organizace (Prázdná kolébka, Dítě v srdci, Cesta domů, fond Klíček atd.). Pokud žena, její partner nebo kdokoli vnímají, že by mohli potřebovat pomoci, ať neváhají a pomoc vyhledají.

Je pravda, že žena prochází po přerušení těhotenství, ať už z jakéhokoli důvodu, obdobím šestinedělí?

Ano, i při potratu žena prošla výraznými změnami, malým porodem. Je důležité, aby mohla odpočívat a dopřála si čas pro regeneraci fyzickou i psychickou. Je dobrá kvalitní výživná strava, bohatá na železo (např. kopřivový čaj, řepa), kyselinu listovou a další minerály a vitaminy, dostatečně pít, polehávat, aby se děloha mohla zavinout na své místo, je možné využít podporu zavinutí podbřišku a pánve šátkem, uvařit si např. kontryhelový čaj. Je dobré dopřát si čas, prožít a nepotlačovat jakékoli své pocity. To samozřejmě platí nejen prvních šest neděl, je důležité dopřát si potřebný čas. Pro rozloučení se s dítětem může stvořit vlastní rituál rozloučení někde v přírodě, může využít různé kreativní způsoby – napsat mu dopis, deník, nakreslit obraz. Může pomoci inspirace od žen, které prošly podobnými zkušenostmi před ní, které sdílí své příběhy třeba ve svépomocných skupinách na sociálních sítích atd.

Podpořte "Mému miminku - dotisk průvodce po ztrátě miminka" na Startovači -  Projekty | Startovač
Deník a tvořivý sešit: Mému miminku – Průvodce po ztrátě miminka; nenarozeného i narozeného; uzdravení skrze tvoření. Lenka Blažejová
Myslíte si, že je téma perinatální ztráty stále tabuizované? Proč o něm ženy nemluví nahlas?

Myslím, že ano. Téma smrti obecně je stále tabu a pro mnoho lidí je velmi náročné o ní hovořit, bojí se, že řeknou něco, čím pozůstalým ublíží, a proto se spíš drží zažitých frází. Ztráta malého dítěte je něco, co se vytěsňuje ještě více, lidem se zdá, že to by se prostě nemělo dít. Často bývá spojena s (neoprávněnými) pocity viny a rodičovského selhání. Pokud zemřelo dítě v těhotenství nebo u porodu, bývá problém, jak se k této ztrátě postavit – dítě bylo pro okolí téměř neviditelné, větší spojení s ním měla hlavně žena. Komplikací může být, pokud se jednalo o nechtěné těhotenství atp. Čím dříve v těhotenství ke ztrátě dojde, tím více bývá bagatelizována.

Stále u nás také doznívá přístup z dob minulého režimu. Od institucionalizace porodů ve druhé polovině 20. století bylo bráněno kontaktu se zemřelým dítětem, protože panovalo přesvědčení, že by ženám působil trauma. Ženy novorozence neviděly, neměly informace, nemluvilo se o něm a dle doporučení se snažily na situaci zapomenout. V současnosti se i u nás postupně šíří podpora kontaktu a rozloučení se s dítětem, které je při citlivém provedení pro většinu žen prokazatelně přínosné. Mezigenerační rozdíly v přístupu k porodu a dřívější traumata tak mohou v tabuizaci tématu hrát také svou roli.

Znám ženy, které hovoří o svých andělských dětech bez problémů, spíše se setkávají s tím, že lidé v jejich okolí mají z tématu obavu, neví, jak reagovat a rychle téma opouštějí. Každý truchlí individuálně, a tak pokud nevíme, co říci, je možné jednoduše se zeptat, zda o tom žena chce hovořit nebo ne a jak. Vyjádřit svou upřímnou účast. Naslouchat se zájmem tomu, jakým způsobem o dítěti hovoří. Často jim ztráta změnila život, nalézají v ní svůj určitý smysl a význam. Inspirativní bývá také jak reagují na vyprávění o zemřelém sourozenci malé děti, často přijímají jeho ztrátu s velkou moudrostí a lehkostí.

Myslím si, že je velmi důležité o tomto tématu hovořit. Jeden z důvodů je ten, aby se ve společnosti šířily informace o tom, jakým způsobem je možné potratem a perinatální ztrátou projít, že je možné s dítětem být v kontaktu a rozloučit se, jak je možné se se ztrátou vyrovnávat, co může pomoci. Dále abychom se učili spolu laskavě hovořit a naslouchat si, může nás překvapit, kolik ztrát je v našem okolí. A v neposlední řadě se domnívám, že přijetí smrti a smrtelnosti přináší nové hodnoty a skutečnou kvalitu do našeho života.

Děkuji za rozhovor!

Kategorie: Nezařazené

0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.